Seniorský výlet do Sudic a Vanovic

Článek o výletu, který se konal 20.6.2024 sepsal Josef Bodeček:

 Vlastně do nadpisu článku je patřičné ještě přidat slůvko “ekumenický”, poněvadž mezi patnácti účastníky byli i zástupci z pravoslavné a římskokatolické církve. Šestnáctým členem výpravy byl br. f. Keller, nikoli jako senior věkem, ale jako skvělý řidič zapůjčeného mikrobusu firmou Autobusová doprava Hnát.

Když nás po Svitavách a Radiměři posbíral, v očekávání jsme ujížděli nejprve do Sudic, kde nás uvítala Mgr. Dagmar Hamalová, ředitelka církevní mateřské a základní školy a usadila v prostorách, kam chodí převážně děti z této obce, čítající více jak 600 obyvatel.

Po krátkém výkladu historie výstavby (resp. přestavby budovy), současném provozu, včetně výuky ve třídách, nacházejících se v 1. patře, nám přišli ti nejmenší sborově zazpívat.

Než došlo k prohlídce prostor, zavzpomínaly dvě účastnice a současně rodačky - Z. Marková a A. Kotoučková, jak sem chodily do nedělní školy, tehdy ještě pod správou vanovického sboru. P. ředitelka ještě pohovořila o chystaném rozšíření prostor pro výuku žáků v pěti stupních. Zmínila i některé svízele, i protichůdné, co se týče norem a předpisů, týkajících se hygieny a stavby.

V Sudicích jsme se pak přesunuli jen pár set metrů dále do soukromí domu manželů Markových, členů našeho sboru, kteří jej kdysi převzali od prarodičů. Byli jsme sem jimi všichni usilovně a srdečně zváni hned při plánování tohoto výletu. Nejprve jsme obhlédli poměrné velkou záhumenku plně zemědělsky obhospodařovanou hostiteli, i z části pronajímanou místnímu zemědělci, také krásnou zahrádku a užitkovou zahradu. Následně jsme usedli do polootevřené přístavby k úžasně připravenému občerstvení a popovídání si s hostiteli o tom, co zde prožili, vybudovali a jak si zde užívají důchodu v odpočinku či prací k užitku a potěšení sobě a jejich rodiny. Na cestu jsme byli ještě obdarováni každý svazkem česneku - vlastního výpěstku.

Posledním zastavením se staly Vanovice, nejprve evangelický hřbitov, kde jsme stanuli jednak před hrobem f. Kamila Nagyho, f. Miroslava Rozbořila, jehož syn a nynější místokurátor se nás tu ujal k prohlídce jako první. Místa odpočinku svých rodičů nám ukázaly i již zmíněné rodačky, s. Kotoučková a Marková. Načež jsme vstoupili a usedli k výkladu místokurátora o historii stavby největšího evangelického kostela na Moravě a druhém v celém Česku, bohatě doplněný o nejrůznější dávné i nedávné rekonstrukce a opravy, hlavně obou věží. Sestra f. A. Peltanová pohovořila o tom, jak zde probíhaly a probíhají bohoslužby. Děti zde mají přímo své zázemí, koutek a tím spolu s jejich rodiči zůstávají bezprostředně v kontaktu s ostatními účastníky bohoslužebných shromáždění. Také ukázala, kudy se chodí na stále používanou kazatelnu - zezadu z chodby. Jaké bylo pořadí při přijímání Večeře Páně, kdy se nejprve vysloužila presbyterům, pak ostatním mužům, následně vdaným ženám a končilo se svobodnými slečnami, poněvadž kostel byl tehdy značně naplněn a z tohoto důvodu měli svá místa v lavicích i hostující faráři.

Na další občerstvení jsme byli pozvání na faru, kde ve společenské místnosti, v zimě sloužící jako modlitebna, nás ještě uvítal kurátor Kamil Vystavěl. Kromě života tamního sboru též pověděl i o čtyřech diasporních místech a službách v chráněných domech a domovech pro seniory v Letovicích, Boskovicích a Velkých Opatovicích. S. Vystavělová se o nás pečlivě a obětavě postarala slanými a sladkými pokrmy při kávě a minerální vodě.

Tak nám bylo všude tuze dobře při spoustě zážitků, vzpomínek, rozhovorů mezi sebou a hostiteli. Počasí snad sám Pán Bůh nám vytvořil přesně šité na cestování. A ty moravské vísky a vesnice v zelenavě zvlněné  krajině nám tolik učarovávaly při cestě sem a domů!