autor: Pavel Černý

Pane, dej ať přijímáme

svůj čas měřený věkem

s úctou, pokorou a vděkem.

Ať ozdobou jsou naše vrásky,

jak plodná brázda v poli,

pod kterou klíčí zrno lásky,

toužící po klidu a po pokoji.

Ať to co čas nám vzal,

vnímáme též i jako dar.

Vždyť

ztráta bystrosti přemýšlet

dává možnost vše více, šíře promýšlet,

a když pohled do dálky v nejasnost se mění,

tím větší hloubka odkrývá se v své nitro zahledění.

A ztráta noci v krátkém spaní

dá delší den a kouzlo barvitého snění,

ztráta v pohybu, v rychlosti

dá příležitost vidět drobnosti,

jež mizely nám v spěchu

a ztráta ostrosti poslechu 

přináší též přednosti dvě :

ticho a poklid

k   m o d l i t b ě.

Pane, prosím, dej ať přijímáme

svůj čas měřený věkem

s díkem, pokorou a vděkem.