Na Štědrý den mají svátek Adam a Eva. Už od nepaměti. Je to jedna ze samozřejmostí, na které jsme si zvykli a ani moc neřešíme, jestli a jaký to má význam. Podobně jako strojíme vánoční stromeček a moc neřešíme, proč a odkud se vzal. A ono to spolu přitom zřejmě dost souvisí. 
Vánoční stromeček je údajně původně divadelní rekvizita k příběhu o Adamovi a Evě, který se o vánocích v kostelích připomínal. Na jednu stranu se věšelo jablko jako symbol rajského plodu, jímž si člověk způsobil zlo. Na druhou stranu se pak jako protiklad věšela hostie, symbol Krista, který od zla osvobozuje. Od těchto rekvizit se pak rozvinuly skleněné vánoční koule a další ozdoby na stromku. 
Adam a Eva jsou v biblické mytologii obrazem člověka, který chce být bohem. Chce rozhodovat o tom, co je dobré a zlé, chce vládnout sobě a hlavně druhým, aniž by mu do toho měl kdo co mluvit. Ovšem jediné čeho dosáhne je, že rozjede házení viny jeden na druhého a lidé se začnou před sebou stydět a skrývat. Jako protipól lidské touze po nadřazenosti a ovládání druhých je tu vánoční příběh o narození dítěte, symbolu bezbrannosti, křehkosti, vydanosti. A prý se tomu dítěti přišli mudrci z východu poklonit jako králi. Ovšem to jeho kralování bylo úplně jiné, než to po kterém toužil člověk Adam. O tomhle dítěti říkali, že je král pokoje, který nechtěl vládnout, ale sloužit. A to taky dělal. Sloužil druhým, sloužil pravdě, prokazoval milosrdenství a i náklonnost k všelijakým podivínům a cizincům a zkrachovalcům. Prostě nedělal rozdíly. A snažil se druhé přesvědčit, že to je dobrá volba. Z lidského pohledu tenhle král pokoje moc úspěšný nebyl. Lidstvo pořád dost často sklouzává k touze druhým vládnout a o druhých rozhodovat. Zároveň si ale stejné lidstvo zachovalo tradici, že vánoce, kdy se narození toho dítěte připomíná, jsou svátky pokoje. Tak až budeme letos zase zdobit stromeček, můžeme přitom rozvažovat, kdy a proč máme sklony nad druhými vládnout a rozhodovat o nich, a kdy zažijeme pokoj, protože se nám podaří být aspoň trochu jako ten král, který nechtěl vládnout, ale sloužit. Volba je na každém. 

Pokojné vánoce přeji.
Filip Keller, evangelický farář (- článek pro Naše město)