Milí přátelé, 

venku zrovna svítí jarní slunce. Píšu jarní. Ale jak se to vlastně pozná? Slunce je přece stejné jako v zimě nebo v létě. Přesto věřím, že to taky tak máte: teď svítí slunce prostě jarně. To člověk přece pozná. Ano, jde o vnitřní pocit. Zřejmě spojený s tím, co takové jarní slunce působí: probouzí k životu, přináší novou naději. Zima u nás nebyla příliš krutá a pro většinu z nás nebyla – přes mnohé obavy – velkým, ba žádným ohrožením. Ale to dávno neplatí pro všechny. Myslím na ty, kteří opravdu žili a žijí v obavách, přečkávali dny a týdny a měsíce v mraze. Ti jistě vyhlíží jarní slunce jako spásu, záchranu, novou šanci. Před námi jsou Velikonoce. Svátky, které jsou v lidové tradici odedávna spojovány s vítáním jara. Právě velikonoční vajíčko je symbolem novém života. Každý držíme různé tradice a různě na ně dbáme. Probouzení přírody je div, který můžeme přijmout, mnoho ho neovlivníme. Můžeme mu vycházet vstříc, radovat se z něj. Křesťanská tradice spojuje s Velikonocemi klíčovou událost: vzkříšení Krista k novému životu. Co to znamená? To je tajemství, které se generace a generace lidí snaží různě uchopit – přijmout, popřít, vysmát se mu. Nabízím jedno uchopení. Podstatou pozemského působení Ježíše Krista bylo sloužit druhým, uzdravovat, zastávat se slabých a odstrkovaných, kárat mocné a namyšlené, ale i jim dávat šanci na změnu. Prostě šířit pokoj. Jenže to mnohým z různých důvodů nebylo vhod, tak Ježíše stopli. A doufali, že bude aspoň na chvíli vystaráno. Jenže ejhle, zbičováním ani ukřižováním ho nezastavili. Mnozí svědčí o tom, že se jeho moc na velikonoční neděli probudila k novému životu. Také tohle je div, který můžeme (i když nemusíme) přijmout, mnoho ho neovlivníme. Div, který dosvědčuje, na jaké straně je nejvyšší Pravda a Láska (jak říkají skauti). Něco ale přece dělat můžeme. Totiž věřit, že stojí za to věřit, že žádná lidská moc nové rození dobrého nezastaví. A můžeme přijmout Velikonoce jako výzvu: probouzet novou naději v sobě samých. A spolu s tím se v sobě probouzet i odhodlání nechat se pohnout ke službě druhým, zastávání se slabých a odstrkovaných. Prostě šířit pokoj. Hezké Velikonoce. 

Filip Keller, evangelický farář

psáno pro radiměřský zpravodaj