Biblické hodiny pro dospělé
K biblickým hodinám se setkáváme ve Svitavách ve středu "v pět na půl šestou". V první půl hodině občerstvíme tělo, v zimě se zahřejeme čajem. O půl šesté začínáme s rozhovorem nad biblickým textem.
V Radiměři jsou biblické hodiny od podzimu do jara, ve vybrané čtvrtky (zpravidla jednou za čtrnáct dní) od 14:00. Aktuální místa a časy setkávání naleznete v kalendáři.
Pro utužování našeho křesťanského společenství nám velkou měrou napomáhá pravidelné setkávání na biblických hodinách.
Scházíme se pravidelně, 1krát týdně ve středu ve Svitavách na faře od 17 hodin (program začíná v půl šesté), v Radiměři obvykle jednou za 14 dní ve čtvrtek. Účast se pohybuje mezi 10 až 15 členy (v Radiměři kolem 8). Otevíráme Bibli a snažíme se pochopit biblické slovo. Letos se společně zamýšlíme nad Evangeliem podle sv. Matouše. K výkladu biblického textu nám vždy poslouží br. farář a následuje volná diskuze k přečtenému oddílu. Někdy zabrousíme ve svých úvahách mimo přečtené verš, ale i to je jen k dobru věci a slouží to k pestré výměně názorů.
Tyto společné úvahy nad Biblí jsou pro nás všechny velkým přínosem.
Biblické hodiny zakončujeme před letními prázdninami tzv. Opékáním s_hostem. Při příznivém počasí se scházíme na zahradě u fary, slovem nám poslouží pozvaný host. Posedíme u ohně, opékáme párky, zpíváme při kytaře a je to super. V loňském roce byl naším hostem Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské v Litomyšli a ve Svitavách.
Všichni jste zváni. Kdo máte zájem, přijďte mezi nás ať sami na sobě poznáte, co člověku dávají společné chvíle nad Biblí.
Zdeňka Marková, ze sborového dopisu, jaro 2019
Od září do konce ledna jsme na Biblické četli Kazatele. Kniha Kazatel byla určená mládeži z lepší společnosti, aby se tito (jednalo se o chlapce) připravili na vstup do úřadů.
Kazatel sám je realista: Užívej si, když jsi mladý. Ale pamatuj, že Bůh tě bude soudit.
Až v roce 90 n. l. bylo rozhodnuto, že kniha Kazatel bude zařazena do Bible. Je to jedna z nejmladších knih. Pochybností bylo mnoho. Nedivím se.
My jsme Kazatele četli, vykládali, nechápali, přeli se, vztekali – teda já jsem se vztekala, žasli, smáli se, možná i vysmívali. Není jednoduché Kazatele přijmout.
„Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.“
Jenom Filip nás provokoval k bdělosti: „ Uvidíte, na konci přijde povzbuzení.“
„Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí.“
„Filipe, povzbuzení? Nevěříme!“
Za každým světýlkem („Bůh totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost, radost i poznání.“) se skrývá temný stín („Pojal jsem nenávist k životu. To vše je pomíjivost a honba za větrem.“).
A najednou to přišlo: „Cožkoli činí Bůh, to trvá na věky. Nemůže se k tomu nic přidat ani ubrat.“ Já to pochopila: Bůh vytvořil Boží království, jakousi hladinu dobra. Ta je tak vysoko, že se k ní může člověk jen blížit. Nikdy jí nedosáhne. Ale rozhodně ji nemůže snížit svým špatným konáním. Hladina dobra zůstává nezničitelně vysoko.
Mám ráda „Biblickou“. Společně s ostatními si pracně a zaslouženě otvíráme dveře, které by asi bez pomoci zůstaly zavřené.
Radka Renzová, ze zprávy o životě sboru za rok 2017