Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. (Žalm 16,7-8)

Milost vám a pokoj od toho, který byl, který je a který přichází, Krista Ježíše, Pána našeho. On přichází a zůstává tam, kde člověk o jeho blízkost stojí. Amen.

1. Chvaltež Nejmocnějšího, chvaltež Nejsvětějšího,
jenž na výsostech sedí, na všechno jasně hledí, plný cti a velebnosti;
i z mocných skutků jeho, vidouc je dne každého, chvalte jej se vší vděčností!

2. Chvalte Boha, on je Pán, / nejsvětějším budiž zván. /
Všude jeho moc je znát, / co chce, musí též se stát. / Chvalte Boha písní slavnou! /
Zvukem trub i píšťal hrou / slaven buď, i citarou! / Chválu pějte neúnavnou!

3. Chvalte Boha v nebesích, / postrach nespravedlivých! /
Bubny hřmí a loutny zní, / varhan příboj zaduní, / housle, cimbál zvučí chválou! /
Všemu vládne Tvůrce náš, / nad vším drží věčnou stráž. / Vždy je naší pevnou skálou!

jsi tvůrce nových věcí, křísíš k životu to, co my často už pohřbíváme. Dáváš naději tomu, co my považujeme za beznadějné. U tebe nikdy lež nevítězí nad pravdou, nenávist nad láskou, strach nad odvahou. Děkujeme, že si to také dnes můžeme připomínat.

Odpusť naši malou víru, odpusť, že býváme nejednou dost skeptičí. Ztrácíme se v množství informací, události ve světě se zdají být tak rychlé a nesrozumitelné.

Naplň nás moudrostí, odvahou i rozvahou. Také dnes. Veď nás svým Duchem, prosíme.

Za to prosíme ve jménu Ježíš Krista. A jeho slovy se modlíme, jako se i dnes modlí křesťané po celém svět:

1. Tvá, Pane, láska nám sílu dává, / je jako číše vody studené. / Má sílu těšit smutnou duši /a zvednout tělo zemdlené.

2. Tvá milost, Pane, je nekonečná,/ své odpuštění znovu dáváš zas!/ Tvým darem je i milý úsměv/ těch, kteří žijí vedle nás.

3. Ve víře dáváš nám poznat, Pane,/ že nejsme sami - s námi přebýváš./ Tvé myšlení je o pokoji/- má zase smysl život náš.

4. Tvé svaté Slovo nás moudře vede/ a našim cestám ukazuje směr./ Nebývá snadné zaslechnout je/ ve světě plném různých věr.

5. Co jen je člověk, čím zasloužil si,/ že, Pane, ty jsi na něj pamětliv?/ Pochopit nelze, snad jen žasnout!/ Dík budu vzdávat, co jsem živ!

⁷ I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

¹⁹ Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ ²⁰ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. ²¹ Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ ²² Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“

Téhož dne večer – totiž téhož dne, kdy Ježíš oslovil Marii Magdalskou jménem a ona pochopila, že Kristus nezůstal v hrobě, že smrt ho nepohltila, že ho neumlčela, nezastavila. Marie Magdalská pochopila, uvěřila, že naopak Kristus – vším, co kázal, dělal, vším, čím byl - vším tím zůstává a nově žije, že jeho slovo platí, že člověka dál oslovuje, promlouvám k němu, že má moc ho proměnit, proměnit jeho život. Marie vzkříšeného Krista slyšela a uvěřila, že je to on, kdo ji volá a posílá. Šla k učedníkům, a řekla jim o tom.

Učedníci byli za zavřenými dveřmi. Měli strach. Nějak nás téma strachu dohání. Před týdnem jsme četli o ženách, které se strachem, ale i s radostí běželi. Tady zas strach trochu jinak. Učedníci jsou zavřeni. Báli se těch, kteří Ježíše odmítli a docílili jeho likvidace. Ještě nevěděli, že se to těm zdánlivě mocným nepodařilo. Báli se těch, kteří si mysleli, že oni drží pravdu světa a nikdo jiný jim ji nebude narušovat a zpochybňovat. Báli se těch, kteří se vlastně taky báli, že by Ježíšova pravda a láska odhalila jejich vlastní nedokonalost a omyly a selhání. A když se takhle člověk bojí (o své místo, o svou moc, o svou pozici), nejlepší zbraní je vyvolat ještě větší strach v druhých. To se těm, kteří se báli Ježíšovy pravdy, povedlo.

Je to osvědčená metoda. Strach jako zbraň zabere. To známe moc dobře. Kolikrát jsme sami za strachu něco vzdali? A kolikrát jsme sami strach jako zbraň použili?

Je teď zvláštní doba. Strachů je trochu dost a možná v tom bloudíme. Někdo má strach z nákazy. Někdo má strach, že by mohl nakazit druhé. Někdo má strach, že se začne chodit do školy moc brzo. Někdo má strach, že když se škola neobnoví, děti si budou těžko zvykat. Někdo má strach z ekonomických dopadů. Na mnohé už doléhají.

Jak promlouvá do této situace dnešní evangelium? Zdá se mi, že se týká hlavně strachu vyvolávaného lidmi a lidskými slovy. To platí i do dnešní situace. Určitě je na místě patřičná obezřetnost a ohleduplnost. A taky je přirozené, že i v tom se naše přístupy liší. Ohrožením ale je, když kdokoli bude chtít druhé strachem ovládat. Ohrožením je, když si kdokoli kdykoli myslí, že jen on ví a má pravdu a druhého umlčí hrozbou.

Těm, kteří se báli Ježíšovy pravdy se sice povedlo vyvolat strach, ale je to větší moc a síla, která takový strach rozežene. Bůh to nevzdává. Křísí všechno Kristovské k životu. Zavřené dveře ho nezastaví. Slovo projde zdí. „Pokoj Vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Ježíš se vlamuje do strachem sevřených srdcí. Ježíš to nevzdává s učedníky a určitě to nevzdává ani s námi, se všelijak strachujícími se. To je velikonoční poselství. Dveře jsou zavřeny zevnitř. Učedníci je zavírají, ale to Boží blízkost, Kristovské oslovení nezastaví. Je uprostřed nich. A jeho první slovo je slovo pokoje. Nerozčiluje se, nezlobí se, že to nezvládli, že jsou ustaraní, uzavření a ať s tím něco dělají. Přináší pokoj, uklidnění, ujištění. „Věřte, že to je mocnější zbraň než strach. Ne že by ve světě nezůstávalo násilí, ne že by vám nehrozilo, že vás taky budou chtít přibít na kříž, ne že by nehrozilo, že se vám budou posmívat a pronásledovat vás kvůli mně. Podívejte na mé ruce a bok. Jsou to rány, které bolí. Ano, tohle dokáže svět, tohle působí člověk, takhle se snaží vládnout nenávist a zloba a závist, ale přesto: Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. To co jsem začal, v tom je potřeba pokračovat. A je to na vás! Vy jste teď mými následovníky, vy jste teď Božím nástrojem. Cestu jsem vám ukázal, vydejte se na ni. Je to na každém z vás, kdo věříte, že moje cesta je smysluplná a správná. Ale nebojte, nejste na to sami, já budu s vámi. Tak jako Bůh byl se mnou a ve mně. I já budu s vámi.“

Ještě v evangeliu čteme. „Po těch slovech ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“

Kdo dýchá, žije. Bez dechu není život. První kniha Mojžíšova popisuje, že člověk se stává živou bytostí, když do něj Bůh vdechne dech života. Janovo evangelium mluví o tom, že Ježíš dechl na učedníky Ducha svatého. Snad tomu můžeme rozumět tak: Duch svatý, kterého i na nás Ježíš dýchá, je jeho duch – přece je s Otcem a s Duchem jedno. Je to jeho způsob myšlení, mluvení, prožívání. Je to jeho síla, jeho vyzařování, která chce skrze nás působit v tomto světě. To je to poslání - jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ V tom se dokonává vzkříšení …..Když naplněni jeho duchem promlouváme Ježíšova slova do tohoto světa a svědčíme v tomto světě o tom, že jeho cesta, jeho způsob bytí je tím pravým naplněním života. V tomto světě máme úkol. Skrze nás chce Ježíšův duch, jeho láska, kterou nás na kříži miloval až do krajnosti, proniknout do tohoto světa a postupně jej proměňovat.

V současné době se pořád ještě musíme trochu zavírat. Nicméně srdce mohou zůstat i přesto otevřená. A do nich zní ujištění: Pokoj vám. Do nich zní pozvání: Přijměte Ducha svatého.

Vzkříšený Kriste, děkujeme, že smíme věřit, že přicházíš také k nám se svým slovem pokoje, slovem povzbuzení. Děkujeme, že smíme doufat v naplnění Tvým duchem. O něj prosíme Amen.

1. Přijď již, přijď,Duchu stvořiteli, Duchu smíření.
Přijď již a proměň svět náš celý vnově stvoření.

Ref. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj.
Nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.

2. Probuď svým dechem kosti suché,/ zažeň temnotu./
Najdi zbloudilé, oslov hluché,/ žehnej životu./ Ref.

3. Probuď svědomí otupené,/sbližuj národy./
Zavěj a přiveď zotročené/ v říši svobody./ Ref.

Pane Bože,
děkujeme, že se nenecháš zastavit zavřenými ani zamčenými dveřmi. A děkujeme, že otevíráš i naše často uzavřená srdce. Prosíme nevzdávej to. Nevzdávej to s námi, nevzdávej to s tímto světem. Vždyť kde by bez tebe byl?

Prosíme zvlášť dnes vstupuj do míst, kde jsou lidé zavřeni sami. Vnášej svůj pokoj do všelijakého lidského nepokoje a neklidu.

Prosíme za místa, kde se lidé jedni druhých bojí. Zastav svou mocí všechny, kdo se snaží druhé ovládat vyvoláváním strachu.

Prosíme o moudrost k rozhodování, pro každého z nás, pro lidi kolem nás, pro premiéry, prezidenty, ministry, pro všechny, kdo jsou zodpovědní za druhé.

Prosíme zvlášť za slabé. Prosíme za místa, kde současná pandemie vzbuzuje strach a obavy a vzdaluje lidi od sebe.

Prosíme za lidi, kteří Tě hledají, promluv k nim. Nebo nás k nim pošli, ukaž cestu.

Prosíme, sesílej svého Ducha i své Slovo, ať uzdravují a dávají vždy novou naději.

V pokoře ti, Bože, předkládám dny, které jsou před námi. Stůj při nás a žehnej nám.

³ Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. ⁸ Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, ⁹ a tak docházíte cíle víry, spasení duší.

ať vás při tom vždycky podrží Boží láska, díky které nejsme sami ani ve smutku a trápeních.

Těžko říct, jaké úkoly nás kde čekají, kdo nás bude potřebovat a co je třeba udělat:

ale abyste poznali a našli, co je dobré, Bohu milé, dokonalé, a obnovili tím svou mysl.

1. Z tvé ruky, Pane můj, / co dáváš, chci vzít. / Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, / co přebývá a schází. / Z tvé ruky, Pane můj, / co dáváš, chci vzít. / Ty líp než já / víš, co vede k tobě blíž. / Haleluja.

2. Stůj při mně, když se zdá,/ že krátí se den./ Ty lip nežli já/ víš, kdy se rozdnívá,/ kdy začít má tvé ráno./ Stůj při mně, když se zdá,/ že krátí se den./ A půjdu-li tmou,/ ty uchop ruku mou./ Haleluja.